Ve škole, kde chodí nejstarší syn, vyklízeli staré archivy. Jednou jsem dostal v šatně od Tondy igelitku s omalovánkama. Nahlídnul jsem dovnitř a říkám si: „hmm, slušný formát omalovánky“. Až doma jsem zjistil, že jsme dostali téměř neposkvrněný socialistický skvost. Tonda hrdě nadepsal své jméno na titulku už ve škole :))
Stará dobrá klasika
Nevěřícně jsem se díval na omalovánku jako na zjevení. Krásné kresby Jana Kubíčka, perfektní tvrdý papír jako ve skicáku, který jsem už na základce miloval a hlavně ta velikost! Wow.
Víte, když máte 3 děti, projde vám pod rukama hóódně omalovánek. Babičky se předhánějí v množství, často taky v ceně, za kterou ji koupili, A vy najednou narazíte na takovou hravou čistou dětskou grafiku, jednoduše barevnou a v úchvatném a zároveň funčním obrovském formátu určeného opravdu pro děti.
Dnešní trend omalovánek
Dítěti se totiž fakt hrozně omalovává něco ve velikosti malého sešitu s miliardou detailů, navíc často jen fotografií prohnaných nějakým filtrem, který vám z toho vyplivne omalovánku. Neříkám, že všechny omalovánky jsou takové. Ale mám pocit, že 90% produkce jsou jen rychlokvašky, navíc vytisknuté v Číně.
Nadčasovost grafického designu
Nebojím se říct, že tato omalovánka by mohla být výbavou dnešních předškoláků tak jak je. Vůbec bych ji neměnil. Svou hravostí, velikostí a s kvalitním tvrdým papírem by shrábla do hrsti všechny dnešní omalovánky na trhu.
A jak to s ní dopadlo?
Omalovánka po 43 letech splnila svůj původní účel. Kluci si ji vymalovali. Pak v nestřeženém okamžiku vzali nůžky a kreativně se na ní vyřádili :))